Kuna se na střešní plochu dokáže bez problémů dostat po okapu, po nároží domu, a dokonce i po svislé stěně opatřené strukturovanou omítkou! V případě velmi nízkého okapu, zimní zahrady, přístaveb nebo pokud se v blízkosti domu nacházejí zahradní pergoly, konstrukce pro fotovoltaické panely či vysoká vegetace, je přístup na střechu pro kunu doslova banální – a co je horší, často jej nelze účinně „odříznout“.

Jakmile se kuna dostane na střechu „za okap“, podle typu střešní krytiny proniká do prostoru mezi krokvemi různými cestami: netěsnostmi v klempířském oplechování vikýře, v oplechování arkýře, pod střešní tašky po překousání tzv. „vrabčí mřížky“, případně pod hřebenáč po nadzvednutí hřebenové (kalenicové) pásky. Jakmile je pod střešní krytinou, překousnutí fólie či membrány je pro ni formalitou. V případě plného bednění bude hledat netěsnosti mezi prkny, nebo dřevo jednoduše prokouše, aby si zajistila přístup k izolaci.

Pokud má střecha navíc netěsný podhled (podbití), vede cesta z něj přímo do prostoru mezi krokvemi – případně po překousání polystyrenové svislé izolace stěny.

Je třeba mít na paměti, že dospělá kuna je díky specifické stavbě kostry a anatomii schopna projít otvory o průměru pouhých 5–6 cm, přičemž mladší jedinci se protáhnou ještě menšími otvory. Připočteme-li schopnost skoku do vzdálenosti až 3 metrů, dostáváme obraz zvířete, před kterým je velmi obtížné střechu zabezpečit. Bohužel samotné ucpávání a záplatování již zjištěných otvorů – tedy vstupů kuny do střešních ploch – je jednoduše neúčinné. Vkládání ostnatého drátu do okapů, instalace ocelových sítí pod hřebenáče nebo mezi krokve je nejen nefunkční, ale může navíc vést k ucpávání odtoku dešťové vody a ke vzniku netěsností ve střešní krytině.