Nejatraktivnějším prostředím ve vaší střeše jsou pro ni šikminy a uzavřené prostory mezi krokvemi vyplněné minerální izolační vatou. V případě vaty zavěšené na provázcích mezi krokvemi u neobložených šikmin neobytného podkroví (půdy) se může kuna dostávat ze střešního pláště až na strop tohoto podkroví. Strháváním vaty z provázků a/nebo parozábrany ve štítových a neobložených částech střechy však obvykle nezpůsobí výrazné škody, protože se tam nezdržuje dlouho. Ideálními podmínkami pro život kuny – ke konzumaci potravy, „řádění“, spánku a odpočinku – jsou uzavřené střešní konstrukce vyplněné minerální vatou.

Skelná vata instalovaná z rolí je nejvíce náchylná k poškození, zplstnatění a sesouvání dolů po střešní rovině směrem k pozednici. Šikminy obytného podkroví tak často zůstávají téměř zcela bez tepelné izolace. V chladných dnech pak dochází nejen k masivním tepelným ztrátám přes střešní plášť (a v teplých dnech k rychlému přehřívání místností), ale také k tzv. promrzání sádrokartonových desek na šikmých stěnách obytného podkroví. V důsledku velkých teplotních rozdílů v konstrukci se na deskách G-K objevují skvrny vzniklé kondenzací vodní páry. Ostré drápy kuny navíc poškozují parozábranu za deskami G-K, což vede k pronikání vlhkosti do desek. Kuna si ve střeše vytváří několik míst, kde se vyprázdňuje. Pokud si jako „WC“ zvolí prostor za šikmou deskou G-K s již poškozenou parozábranou, může navlhlá deska začít plesnivět a v místnosti bude cítit nepříjemný zápach exkrementů.

Kuna se ráda zdržuje také v prostorech mezi svislými příčkami a nadezdívkou, mezi krokvemi pod i nad střešními okny a mezi krokvemi u nosné stěny – tedy u pozednice. Klid najde rovněž v konstrukčně uzavřených stropech a podhledech vikýřů a arkýřů, kde může poškodit elektrické a světelné instalace. Pokud je podbití uzavřené ze spodní strany šikmo nebo vodorovně, kuna jej využije nejen jako vstupní místo do střechy, ale také jako jakousi „dopravní tepnu“ mezi krokvemi, místo ke konzumaci potravy a k vykonávání potřeby. Podbití, jako část střechy přesahující nosnou stěnu budovy, by nemělo být zateplováno, přesto se stává, že do něj stavebníci ukládají přebytečnou izolaci zateplení střechy. To bohužel zvyšuje „obytný potenciál“ střechy pro kunu, aniž by to přineslo jakýkoli izolační efekt.

Zničená střešní izolace a s tím související tepelné (a tedy finanční) ztráty jsou základní škodou vyplývající z přítomnosti kuny ve střeše. Mezi další nepříjemné následky patří zhoršení větruvzdorných vlastností střešního pláště v důsledku poškození membrány či fólie – jemné průvany se za větrného počasí stanou v místnostech běžným jevem. Zhorší se také akustická izolace obytného podkroví a některé sádrokartonové desky bude nutné vyměnit kvůli plísním, případně provést alespoň základní malířské opravy stěn. Jakmile kuna způsobí sesunutí minerální vaty ve šikminách dolů, její pohyb bude ještě více slyšitelný – běhá totiž přímo po deskách a profilech G-K. Hluk honících se kun může být nesnesitelný, zejména v noci, protože kuna je zvíře s výraznou noční aktivitou. Typickými zvuky jsou klepání, dupání a šourání. Ke zvýšení aktivity dochází během hlavní říje, tedy v letním období od června do srpna, kdy spolu samci soupeří o samici. Klid však nečekejte ani v zimě – kuna tráví ve střeše více času a ven vyráží jen na nezbytný lov. Mladé kuny mohou navíc hlučet při hře s hračkami pro psy a kočky, které si často zatahuji do střechy a které jsou následně nacházeny ve střešním plášti.

Kuna je všežravec a zároveň dravec. Své úlovky se vždy snaží vtáhnout do střešního pláště. Představa, že se za sádrokartonovou deskou stěny vašeho pokoje nacházejí vejce, peří a kosti ptáků, končetiny srn, mršiny ježků, veverek, hrabošů, potkanů či malých koček, rozhodně nepřispívá k pocitu pohodlí. V kuních peleších dochází k rozkladným procesům těchto zbytků, což je spojeno s pronikáním silného zápachu do obytných prostor.